Historie Zvonu

O kurzu

 

       Kurz vznikl v roce 2009 jako mladší “bráška“ vůdcovského lesního kurzu Gong.

       Jeho první běh byl proveden jako zimní varianta. Díky zimnímu prostředí jsme mohli účastníky obohatit o základy zimního táboření a pohybu v horské zimní přírodě. Jako důležitý bod celého programu vnímáme význam čekatelství a vysvětlení jeho významu a hodnoty v dnešní době. Vyzkoušeli jsme si také netradiční aktivity, které celý kurz něčím obohatili, ať už to bylo plavání v zimě, sněžnice, zimní kanoistika apod. Nakonec jsme se samozřejmě seznámili i se základními oblastmi potřebnými ke složení čekatelské zkoušky.

       Rok s rokem se sešel a v termínu, kdy v roce 2009 probíhal “zimní Zvon“, se konala Zimní lesní škola Gong. Tak se dalo vzniknout “zelenému Zvonku“, který probíhal v létě 2010 na Českomoravské vrchovině v podobě téměř normálního tábora. Mezi přednáškami a výukovými bloky byl prostor i pro lanové aktivity, vícedenní výlet na kolech a netradiční bojovky nebo obřady. A jelikož jsme Zimní čekatelský kurz, i letní Zvon jsme zakončili v zimě v prostředí Hrubého Jeseníku.

       Jako třetí v pořadí se konal Zvon na počátku roku 2012. Tentokrát si oblékl opět zimní kabát. V roce kdy si celá republika připomínala výročí 100 let od vzniku českého skautingu, jsme ani my nezůstali pozadu a zařadili jsme do programu dramatická okénka s významnými událostmi vývoje českého skautingu. Dále jsme podnikli výlet k 5. nejvyšší hoře ČR Pradědu a ti nejzdatnější frekventanti si domů odvezli i speciální odborku zimního táboření, kterou jen tak někde nedostanou.

       Už dalšího roku se ale konal Zvon opět. Tentokrát s pořadovým číslem čtyři. Ročník 2013 jsme poprvé zahajovali už na podzim roku 2012 – přibyl tedy zahajovací víkend a představil se i nový vůdce (Jiřík). Na podzimním víkendu nás hostila malá, ale krásná fara v Nížkovicích, kde jsme si připomněli 17. listopad a vydali jsme se cestou čekatelství. O několik týdnů později jsme se sešli s absolventy Zvonů minulých na Všezvonovém setkání ve Křtinách a o dalších několik dní později jsme se už vítali s letošními Zvonky v Hraběšicích, kam jsme se po několikaleté přestávce vrátili. Vyzkoušeli jsme si již „tradiční Zvonové aktivity“, nechyběla ani odborka zimního táboření. Prostor byl také pro spoustu zábavy, navazování nových přátelství a utváření společenství, které je pro nás tak důležité.

 

O čekatelství

       Na počátku skautské cesty stojí dítě, které je otevřeno všemu co mu jeho skautský  vůdce předkládá: zážitkům, vědomostem, radostem, zkušenostem… Jak mladý skaut/skautka stárne, začne si uvědomovat bohatství toho co již ví. Stává se postupně mladým nositelem skautské myšlenky, tak jako je nositelem zvuku Zvon, který je znamením tohoto kurzu. V životě skauta  či už snad spíše mladého rovera dochází k zlomu, kdy zatouží se podílet na předávání skautských myšlenek mladším. Zvon je společenství skautských bratří a sester, kteří společně vykročili na začátek této stezky, která vede k „vyšší službě“, jak o ní píše B. Powell v knize Na pouti za úspěchem. Vyšší službě, která znamená ono doprovázení mladších skautů na jejich cestě, předávání skautských myšlenek mladším... Proto je heslem našeho kurzu: